Nevím přesně, kdy jsem poprvé začala šít ze starých riflí.

Tohle si z hlavy nevytáhnu ani kdybych se snažila sebevíc.

Co si ale pamatuji velmi dobře, je doba, kdy rifle ještě zdaleka nebyly tak samozřejmé jako dnes.

Tenkrát se nosily úzké střihy, jenže ještě neexistovaly rifle s elastanem, které by člověku odpustily skoro všechno.

Byla prostě pevná riflovina. A když jsme chtěli rifle opravdu úzké, musely se zúžit.

Někdy skoro tak, že se člověk divil, jak je vůbec dostane na sebe.

Kdo uměl šít, ten si je upravil sám.

Kdo neuměl, hledal někoho šikovného kolem sebe.

A protože já už jsem tehdy šicí stroj tak nějak ovládala, zužovala jsem rifle sobě, ale i ostatním.

Stejně tak jsem zašívala různé díry, opravovala prošoupaná místa mezi nohama a dávala riflím další šanci.

Neodborně, podle citu, ale fungovalo to.

A možná právě tam někde začalo moje dlouhé přátelství s riflovinou.

S materiálem, který má charakter, něco vydrží a umí člověka občas potrápit… ale stejně se k němu znovu vrátí.

I za tyhle roky sbírání zkušeností vznikl můj

PDF tahák zdarma – Jak připravit staré rifle na šití.

Pokud taky rádi dáváte džínovině nový život, můžete si ho stáhnout tady.

Od oprav k šití pro radost

Když se mi narodila dcera, šila jsem pro ni moc ráda.

A je docela možné, že právě tehdy moje láska k šití z rifloviny dostala další rozměr.

Pro děti se totiž tvoří s úplně jinak. S větší radostí, s větší něhou a často i s větší chutí vymýšlet.

Najednou člověk vidí materiál jinak, vnímá možnosti, kombinuje, zkouší, přešívá.

Později jsem šila i kostýmy pro děti z tanečního oboru ZUŠ a i tam se staré rifle často ukázaly jako skvělý materiál.

Upravovaly se, přešívaly, proměňovaly v kostýmy pro konkrétní tanečky, občas vznikly třeba i čepice, kšiltovky, nebo jiný kousek. A na podiu to vypadalo vždycky báječně.

Na starých riflích mě asi odjakživa bavilo právě tohle — že v nich člověk nevidí jen kalhoty. Vidí kapsu, pevný šev, zajímavý odstín, kus materiálu, který může dostat nový smysl.

Riflové tašky, které pořád slouží

Časem jsem začala šít i riflové tašky.

Takové ty jednoduché shopper tašky, které dnes nosíme skoro všude, ale tehdy to pro mě bylo hlavně radostné tvoření ze zbytků.

Vzala jsem zbytky riflí z kostýmů, nařezala je na proužky, posešívala do větších ploch, přidala ucha — a byla riflová taška na světě.

Je to už dávno, raději ani nebudu psát jak dávno.

Ale dodnes mě těší, když si některá kamarádka tuhle tašku ještě vezme.

A ona pořád slouží.

To je pro mě taková tichá, nenápadná radost, která člověka zahřeje víc, než by možná čekal.

Staré rifle mě za ta léta hodně naučily

Za ty roky mi šití ze starých riflí ukázalo jedno:

• riflovina je nádherný materiál, ale má svoje zvláštnosti.

Nejsou rifle jako rifle.

Některé jsou na tvoření skvělé, jiné umí člověka trochu potrápit.

Něco je lepší zachovat, něco odstřihnout, něco použít hned a něco si schovat na později.

A přesně proto jsem si časem vytvořila svá vlastní pravidla pro práci s riflovinou.

Takové malé body, které si v hlavě projdu ještě dřív, než do starých riflí vůbec střihnu.

Ne proto, že by šití mělo být složité.

Ale právě proto, aby bylo radostnější, klidnější a aby člověk zbytečně nepáral to, čemu se dalo předejít.

A právě proto vznikl můj PDF tahák

A protože vím, že nejsem jediná, koho šití ze starých riflí baví, rozhodla jsem se tyto své zkušenosti sepsat i pro ostatní.

Vznikl z toho můj PDF tahák ,,Jak připravit staré rifle na šití" — pro všechny, kdo s riflemi pracují, chtějí pracovat, nebo si z nich plánují ušít třeba tašku, batoh nebo jiný originální kousek.

Pokud také rádi dáváte starým riflím nový život, tady si ho můžete stáhnout.

A možná to máte podobně jako já — že když vezmete do ruky staré rifle, nevidíte jen to, co dosloužilo.

Ale hlavně to, co z nich může vzniknout nového.

Přeju vám krásné dny a pokud také něco tvoříte, tak ať vám to dělá radost. 💙

Martina